Téma: |
News_286 |
Autor: |
vait |
Datum: |
16:04 29.01.2012 |
Na téma: |
Nezatřízeno |
Text: |
Úzkost a strach prožil každý z nás. Mají ochranný význam. Úzkost a strach se liší: strach je určitou odpovědí na konkrétní nebezpečí. Úzkost naopak je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. Strach trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Intenzita strachu je různá, od lehkého neklidu až po stav masivního prožitku strachu. Ten kdo trpí těžkou fobií, se při záchvatu paniky bojí o svůj život. Výsledkem je typické vyhýbání se situacím, které působí nebo jejich velmi obtížné překonávání. Strach je přítomen nejen při vystavení se této situaci či předmětu/ům, ale i při očekávání (anticipaci) či pomyšlení na takovou situaci. Tomu říkáme úzkost z očekávání, tedy anticipační úzkost.
Pro člověka trpícího fobií je obtížné kontrolovat úzkost a vyhýbavé chování, ačkoliv to může výrazně ovlivnit jeho fungování v běžném životě i fyzické zdraví (hlavně v případě aichmofobie). Fobie člověku velmi znepříjemňuje život, nedovolí mu dělat některé běžné věci, nebo ho nutí vykonávat aktivity, které by jinak nedělal[1].
Počátek fobie bývá v dětství (v dospělosti obvykle spontánně odezní). Příčinou může být vrozená úzkostnost (30-40% případů) nebo traumatický zážitek. Fobie jsou způsobeny zpravidla psychickou poruchou.
[editovat]Psychické příznaky
pocit, že okolí nebo on/a sám/a je změněn/a
pocit ohrožení
obava ze ztráty kontroly, zešílení
obava ze ztráty vědomí
obava ze smrti
[editovat]Tělesné příznaky
bušení srdce,zrychlený puls
chvění se či třes
sucho v ústech
obtížné dýchání
bolesti na hrudníku
neklid, víření v břiše
závrať
točení hlavy
návaly horka nebo chladu
pocity znecitlivění nebo mravenčení
[editovat]Příčiny fobie
většina fobií vzniká především v dětství (nepříjemné zkušenosti, vzpomínky, vybavení spojitostí), tyto fobie se většinou s přibývajícím věkem zmírňují nebo zcela vymizí.
psychické trauma
psychické poruchy osobnosti
druh povahové vlastnosti - labilnější povahy mají k fobiím větší sklon
[editovat]Diagnostická kritéria
Podmínkou pro diagnózu specifické fobie jsou následující příznaky:
nepřiměřený strach z určitého objektu nebo situace a vyhýbání se tomuto objektu nebo situaci. Přitom nesmí jít o objekt nebo situaci které jsou zahrnuté do agorafobie nebo sociální fobie
musí se vyskytnout alespoň 2 příznaky úzkosti (alespoň jeden z nich musí být z oblasti vegetativní – bušení srdce, pocení, chvění, sucho v ústech)
pacient si uvědomuje, že úzkost a vyhýbavé chování jsou přehnané nebo nesmyslné
úzkost se neprojevuje, pokud osoba není v kontaktu s předmětem nebo situací (nebo kontakt neočekává)
úzkost a vyhýbavé chování nejsou následkem bludů nebo halucinací, poruch nálady, obsedantně kompulzivní poruchy atd.
[editovat]Míra rozšíření
celoživotní prevalence 10% (jde o velmi rozšířenou úzkostnou poruchu)
u mužů 4%
u žen 6-7%
[editovat]Typy
Typy fobií podle DSM-IV:
fobie ze zvířat (např. arachnofobie – strach z pavouků)
fobie týkající se přírodního prostředí (např. akrofobie – strach z výšek, keraunofobie - strach z bouřek, blesků)
fobie situačního typu (např. klaustrofobie – strach z uzavřeného prostoru, agyrofobie – strach z přecházení silnice)
fobie z krve/injekce/zranění (např. aichmofobie – strach z jehel a špičatých předmětů)
ostatní
[editovat]Konkrétní příklady fobií
Sociální fobie je porucha charakterizovaná strachem ze zkoumavých pohledů, který později vede ke strachu ze styku s jinými lidmi. Vyskytuje se přibližně stejně často u mužů i u žen. Začátek je nejčastěji v období puberty. Jedinci se sociální fobií mají nepřiměřený strach z běžných sociálních situací, jako např. mluvení na veřejnosti, telefonování, přijímání návštěv, představování, jídlo na veřejnosti apod. V obávané situaci dochází ke zrudnutí, třesu, strachu ze zvracení a proto se postižení těmto situacím vyhýbají. Mívají potíže s nízkým sebevědomím a sebehodnocením. Sociální fobie se od běžné trémy liší tím, že výrazně narušuje výkonnost postiženého a jeho sociální adaptaci. Mírná forma nebrání jedincům v normálním pracovním zařazení. Při těžších formách postižení často mění zaměstnání, aby se vyhnuli obávaným situacím. Porucha, pokud není léčena, obvykle trvá celý život, ale s přibývajícím věkem se může zmírňovat. Viz Sociální fobie
Jsou fobie , které jsou omezené na typické situace a podle toho se také nazývají.
Specifické neboli izolované fobie - rozeznáváme velké množství specifických fobií
ze sociálního (mezilidského) kontaktu - Sociální fobie
z lidí - humanofobie
z pohledů druhých – scopofobie
z davu lidí - demofobie
z toho, že si člověk počíná nemotorně - kakotechnofobie
ze samoty - eremofobie
z vlastní osoby(ze sebe sama) - autofobie
z teenagerů – ephebifobie
z klaunů - coulrofobie
ze zlodějů - harpaxofobie
z určitých zvířat[2] - zoofobie
z divokých zvířat - agrizoofobie
z hmyzu - entomofobie
z hadů - ofidiofobie
z pavouků – arachnofobie
z koček - ailurofobie
ze psů - kynofobie
z myší - musofobie
ze včel - apifobie
z ryb - ichtyofobie
z koní - equinofobie
z vyder - lutrafobie
ze vztekliny - lyssofobie
z výšky - akrofobie
z uzavřených prostorů - klaustrofobie
z létání - aerofobie
z povodně - antlofobie
z hloubky - batofobie
ze špíny - mysofobie
ze špíny nebo nepořádku - ataxofobie
z vlasů nebo chlupů (např. v pokrmech) - trichofobie
z ohně - pyrofobie
z ostří - aichmofobie
z mostů - gefyrofobie
z ulic - dromofobie
ze železnice - siderodromofobie
z chůze - basifobie
ze sňatku - gamofobie
ze spánku - hypnofobie
z porodu (u žen) - tokofobie
z žen (u mužů) - gynofobie
z mužů (u žen) - androfobie
z možnosti být pohřben za živa - tafefobie
z cizinců - xenofobie
z černochů - negrofobie
z Francouzů - frankofobie
z vaření - mageirocofobie
z jídla - cibofobie
z arašídového másla[3] – arachibutyrofobie
ze zeleniny - lachanofobie
z piva - zytofobie
z hub - fungofobie
z čísla 4 - tetrafobie
z čísla 6 - hexafobie
z čísla 8 - oktofobie
z čísla 13 - triskaidekafobie
z čísla 666 – hexakosioihexekontahexafobie
z démonů, duchů či strašidel - démonofobie
z papeže – papafobie
z posvátných věcí - hierofobie
z božího hněvu - teofobie
ze střel - balistofobie
z krádeže, okradení - kleptofobie
z polykání – phagofobie
ze zvracení – vomitofobie
z líbání - filemafobie
z jehly - belonefobie
z krve - hematofobie
z jedu a otravy jedem - iofobie
z bolesti vlastní i cizí - algofobie
z nemocí a jejich následků - nosofobie
z nemoci, choroby - patofobie
z rakoviny - karcinofobie
z pohlavních nemocí - venerofobie
před vysycháním míchy - tabofobie
z onemocnění tuberkulózou - ftizeofobie
z ptačí chřipky - gripaviarofobie
z mozkové mrtvice - iktofobie
z infarktu, srdeční mrtvice - infarktofobie
z horečky - pyrexiofobie
ze smrti - thanatofobie
ze zodpovědnosti - hypegiafobie
ze selhání - kakorafiafobie
z kyselosti - acerofobie
z tloustnutí - obesofobie
ze zombii - zombiefobie
z mlhy - homichlofobie
z křížovek - kruciverbofobie
z knih - bibliofobie
ze zrcadel – spektrofobie
ze ztráty mobilního signálu - nomofobie
[editovat]Léčba
Využívá se expoziční terapie. Pacient je postupně vystavován obávaným situacím (začíná se od situací působící nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat. Expozice by měla trvat dostatečně dlouhou dobu aby došlo k poklesu úzkosti. Měla by být prováděna systematicky alespoň 1× denně a to jak za dohledu terapeuta tak samostatně. K náročnějším situacím by se mělo přecházet až po zvládnutí těch méně náročných[4]
U některých druhů fobie (např. sociální fobie a klaustrofobie) se můžou podávat i léky, které potlačují pocit úzkosti (antidepresiva a anxiolytika)[5].
U některých lidí zabírá i takzvaná léčba šokem, ale u někoho to může mít opačný vliv. Hlavně u lidí trpící sociální fobií.
[editovat]
|
|